Osud

2. března 2009 v 18:27 | Shadowicek |  Moje povídky
Tak jsem to psala z nuda no :D
Teď mi to bylo jedno. Osud to tak chtěl, tak to nebudu ovlivňovat. Věděla jsem že je v letadle, že mě sleduje a v příhodnou dobu mě zabije. Věděla jsem to, protože to tak mělo být. Ale také jsem věděla, že nebude chtít svědky, takže to udělá někde, kde nejsou lidé. Nejhorší bylo, že jsem se s nikým nemohla bavit, protože pak toho dotyčného zabil. Moje matka, otec, ani sestra o ničem neví. Byla jsem na dovolené s mým přítelem, když jsem ho poprvé uviděla, jak zastřelil malé dítě. Bylo mu tak 6 let víc ne a ukončil život s kulkou v čele. Věděla jsem že si mě všiml, protože když jsem to řekla mému klukovy, tak zavolal policii. Toho dne se už z obchodu nevrátil. Pak mi přišel dopis.
Uteč, uteč prosím tě.
Byl celý od krve. Sbalila jsem si proto věci a šla na letadlo. Uviděla jsem ho v houfu lidí a tak jsem si byla jistá, že mě sleduje. Otázkou bylo, co jsem mu udělala. Policii jsem nic neřekla, tak co měl za problém. Když jsem slyšela, že v LA je slunečno vrátil se mi úsměv. Alespoň umřu při slunci. Cítila jsem na sobě milion pohledů a věděla jsem, že jeden z nich patří vrahovi.Přistávili jsme a já si vychutnávala pohled na LA. Když jsme vystupovali dýchla jsem zhluboka užívala jsem si večerní vzduch. Cítila jsem i vůni moře, kterou sem přivedl ranní déšť, jak už to tak každý den bývalo.
Čekala jsem na taxi a viděla jsem ho stát mezi dveřmi a četl si noviny. Na sobě klobouk a dlouhý hnědý kabát. Nasedla jsem do taxíku. " 49 Avenue " řekla jsem spěšně. Řidič přikývl. Sledovala jsem cestu kterou jsme jeli chtěla jsem si to tu pamatovat v dobrém. Pohlédla jsem se přes zadní sklo, a uviděla další taxi a na sedadle spolujezdce seděl vrah. " Ne prosím váš 21 Avenue "řekla jsem prosebně. Řidič jen zavrtěl hlavou. Uvědomila jsem si, že nemůžu jít k rodičům, zabil by je. Jela jsme na pláž. Blížilo se k západu slunce. Zaplatila jsem a vystoupila. Západ slunce byl nádherný, avšak já jsem si ho moc vychutnávat nemohla, musela jsem jít do tmavé uličky, kde bych ukončila svůj život.
Trvalo to chvíli než jsem jí našla a pak jsem si na kamennou zem sedla a objala si kolena.Za pár vteřin jsem uslyšela kroky. Ohlédla jsem se za zvukem a spatřila vraha. Šel rázným krokem ke mně. Zastavil se asi půl metru ode mě. Strčil si ruku do kapsy a vytáhl pistol. Namířil jí na mě a ukazováček mu na spoušti cukal. Pak spoušť zmáčkl. Svalila jsem se na bok. Bolest byla nesnesitelná a pak jsme koutkem oka pod sebou zahlédla krev. Mojí krev. Po několika sekundách se mi před očima ukázala temnota. Naposledy jsem slyšela v dáli houkat sirénu. Pak bylo ticho a tma.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Sindy Sindy | 2. března 2009 v 18:39 | Reagovat

Pěkný :), jen chudák holka :D..., ale zajímalo by mě, co je po smrti :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama